Poprvé od rekonstrukce královo-polského kulturního stánku se mi naskytla možnost prohlédnout si i jeho vnitřnosti. Je třeba město pochválit, že z této budovy udělalo moderní zařízení. Musím přiznat, že se mi nového vybavení v průběhu večera několikráte zželelo, hlavně při pohledu, jak metalový pařát ledabile odhazuje cigaretový nedopalek volně do prostoru, či řádně podroušený rozlévá po okolí zlatavý mok. Inu, co dodat...

Na vystoupení starých rouhačů TÖRR, pod vedením „kmeta" Vlasty Henycha se přišlo podívat něco málo přes 100 hlav. Je to málo nebo dost? Toť otázka. Při dnešní koncertní zahlcenosti prakticky všech žánrů to není nejhorší, nadruhou stranu na bezmála půlmilionové město jsem doufal v mnohem vyšší číslo. V publiku se objevil i „malý" velký šéf ROOT Big Boss, ale i další známé postavičky moravských luhů a hájů.

Samotné vystoupení TÖRR mělo klasický scénář. Začalo se pěkně z poslední desky „Made in Hell", postupně byly v repertoáru stále častěji k poslechu starší osvědčené fláky až k finále základního setu - Armagedonu. K hlavní personě se po čase vrátil věrný Ota Hereš a při živém představení se oba bratrsky rozdělili o hlasové party. V konfrontaci starších skladeb s novou tvorbou nebylo vidět patrných rozdílů. Töři se prostě stejně jako třeba moTÖRRhead drží svého osvědčeného kopyta. Jak bylo z reakcí nadšených fanoušků znát, nic jiného od svých kazatelů nežádají. Je samozřejmostí, že největší aplaus sklidily nejstarší osvědčené flákoty. A co se vlastně hrálo? Např. „Zlej sen", „Život a smrt", „Exorcist" (zde neopoměl Vlasta připomenout, že do našich kin přichází druhý díl této kultovky, takže hurá do sedadel), „Válka s nebem", „Kult ohně", „Kladivo na čarodejnice"...

Velkým soupeřem pro všechny skupiny byl zvuk. Aparatura umístěná po stranách byla doslova pidi, a tak prostě nestíhala. Divný to tah organizátorů. Předskokany hlavní hvězdy večera byli X-CORE a ASGARD. Prvně jmenovaní mě prakticky vůbec noslovili, protože drtili tisíckrát ohraný a nezáživný hardcore s českými texty. Jediné, co mi utkvělo v paměti je asi desetkrát opakovaná věta, že jejich deska je k mání u samotné kapely nebo v předsálí u stánku a poslední song namířený proti fašounům. A to je sakra málo na to, abych si ten jejich kotouček opatřil. ASGARD nás svou muzikou přenesli do dob těsně po sametové revoluci. Drtilo se samosebou z jejich desky „Kletba krále Stacha" a jejich black metal (též s českými texty) zněl rozhodně sehraněli a liběji na mou kovadlinku, třmínek a kladívko než produkce X-CORE. Od kapel hrající tento styl jsem však zvyklí na mrazivé výrazy ve tváři, což u ASGARD nečekejte. Často se pohybují (hlavně zpěvák) po celé ploše svého vymezeného prostoru a působí na své okolí spíše veseleji. A když si ještě ke všemu zacpete vstupní otvory uší, odmyslíte jejich produkci a sledujete na ploše pouze samotné aktéry zjistíte, že mají image spíše zábavné kapely (není také žádným tajemstvím, že jejich druhé já - kapela YBCA - humorem jenom srší).

Vzhledem k tomu, že druhý den se mazalo do „hókny", končilo se poměrně brzy, aby všichni stihly „šaliny" do svých příbytků. Už teď se těším na další brněnskou akcičku, neb jak plakáty hlásají, v prosinci uzříme kukadly i domácí legendu ROOT.

Fotografie: http://www.volny.cz/torrmusic/